O SHIATSU 

Shiatsu nebo též psáno shia-tsu či počeštěně šiacu se řadí mezi masážní techniky, její původ sahá až 5 000 let zpátky do staré Číny. Svoji definitivní podobu a jméno dostala však až v Japonsku ve 20. letech 20.století. Tato japonská masáž v sobě skrývá i prvky přikládání dlaní, pracuje se systémem akupunkturních drah známých z čínské medicíny a teoretickou základnu shiatsu poskytuje právě tradiční čínská medicína.

V překladu shiatsu znamená tlak prsty, proto se při ní, narozdíl od akupunktury, nepoužívají invazivní jehly, ale hlavně palce, prsty a dlaně, ale též kolena, lokty nebo chodidla, kterými se znovu nastoluje energetická rovnováha těla. Děje se tak bez nepříjemné bolesti, zato s pocitem celkové relaxace a pohody. Tato energie (čchi, Ki) proudí sítí drah, které se nazývají meridiány. Shiatsu pracuje s 12ti hlavními meridiány, které jsou pojmenovány dle tělesných orgánů a do určité míry s nimi souvisejí, např. dráha Ledvin, Jater apod., mají však mnohem širší význam, jelikož zahrnují fyzické, emocionální i mentální projevy celé osobnosti. Každý meridián má určitý počet akupunkturních bodů neboli tsubo, což jsou body s vyšším energetickým potenciálem a ovlivňují místní i vzdálené části těla.

Shiatsu pracuje na celých drahách pomocí strečinku, tlaku nebo doteku, čímž uvádí tok Ki do pohybu. Ki se může dostat do postižené oblasti a obnovit její správnou funkci. Diagnostika v zen shiatsu určuje energeticky nejplnější a nejprázdnější místo nebo meridián těla. V momentě, kdy se tato místa vyrovnají (prázdné zaplní a plné jakoby rozpustí) se automaticky srovnají i další části těla. Při shiatsu jsou stimulovány i svaly, klouby, krevní i lymfatický oběh, což umožní zlepšení cirkulace, ohebnosti, vitality i schopnosti myslet.